Kdo je to děvčátko z poštovní známky?
Odpověď na tuto otázku si dovolím prozradit hned na začátku. Přestože se v následujícím článku nevyskytuje jediná zmínka o příjmení Horský, článek je na těchto stránkách oprávněně: holčička v kroji, na kterou se usmívá pan prezident Tomáš Garrique Masaryk, je totiž pravnučkou Mikuláše Horského z Litomyšle.
Poštovní známky s prezidentem T. G. Masarykem držícím v náručí děvčátko v kyjovském kroji byly v roce 1938 vydány v hodnotách 50 haléřů a 1,- Kč a v aršíkové úpravě s hodnotou 2,- Kč jako dobročinné s příplatkem ve prospěch strádajících dětí. Tuto dobročinnou akci, kterou tehdy uváděl Karel Čapek, podtrhuje i nápis na spodní části známek »Měj úctu k duši dítěte«. Návrh známky včetně kuponu a aršíku zpracoval vynikající grafik a rytec Bohumil Heinz.
Známky zaznamenaly velký úspěch. Zanedlouho obletěly celý svět a začaly se objevovat i otázky - kdo je to malé děvčátko v náručí prezidenta a kdy a kde vznikla původní fotografie? Krátce nato se čtenáři mnoha novin a časopisů dověděli, že ta tříletá holčička je Evička Neugebauerová a fotografie vznikla 17. června 1928 při prezidentově návštěvě na Horácku, jedné z cest, které T. G. Masaryk absolvoval v roce 1928 po celé Moravě v rámci oslav desetiletí republiky. A právě ve Žďáru na Moravě, nyní Žďár nad Sázavou, vznikla reportážní fotografie, která se stala námětem oné poštovní známky.
Maminka tehdy tříleté Evičky, dnes osmadevadesátiletá paní Antonie Neugebauerová, na setkání s prezidentem Masarykem v červnu 1928 vzpomíná: »Víte, náš první pan prezident hodně cestoval a nevynechal ani menší vesničky. Žďár na Moravě měl v roce 1928 asi 2000 obyvatel. Pan prezident přijel na slavnostní kladení základního kamene pro výstavbu sokolovny. Já se vychystala do kyjovského kroje, sama jsem ho vyšívala. S maminkou jsme nachystaly kyjovský kroj i pro Evičku. Evička se nebála, během uvítacího aktu bloumala po tribuně, občas někomu šlápla na nohu. Pan prezident si toho nemohl nevšimnout a pořád se na ni usmíval. Tak mu ji pan drogista Švastal, který měl na starosti uvítací projev, dal do náručí. Evička podala panu prezidentovi kytičku, on poděkoval a předal květinky své dceři Alici. A to je celý příběh té slavné fotografie. Škoda jen, že známka vznikla až rok po smrti pana prezidenta.«
A jaké jsou vzpomínky tehdy tříleté Evičky Neugebauerové, nyní starší dámy, paní Evy Haňkové?: »V době, kdy byl snímek pořízen, mi byly tři roky. Pamatuji si na tuto událost, ač jsou moje vzpomínky poněkud neúplné. Pana prezidenta jsem šla vítat s maminkou. Obě jsme byly oblečeny do kyjovského kroje. Stály jsme pod tribunou vedle větší skupiny hlučících dětí. Přistoupil ke mně pán, o kterém jsem se po deseti letech dověděla, že to byl pan řídící Jindra ze Zámku Žďáru s návrhem, abych donesla na tribunu panu prezidentovi kytičku. »Tomu starému pánovi«, řekl. Dále si už jen vzpomínám, že jsem byla v jeho náručí. Neuvědomovala jsem si, že se jedná o nějakou zvláštní událost, ale také jsem se nebála, ani nestyděla. Pan prezident se mne ptal, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se maminku v tom davu najít a ukázat mu ji, ale to se mi nepodařilo. Také mne při tom upoutal velký fotoaparát s »varhánky« na vysoké dřevěné konstrukci v pozadí. Možná tak velký nebyl, ale mně připadal obrovský. Po létech, když vyšla známka, jsem na tento aparát a fotografa za ním často myslila. Uvědomila jsem si, že to měl asi na svědomí ten veliký přístroj.«
V roce 1931 nastoupila Evička do první třídy, kam chodila velice ráda. Spolu se svými rodiči byla členkou Sokola. Chodila cvičit, na výlety a účastnila se většiny kulturních akcí. Ráda vzpomínala na loutkové divadlo, při kterém její otec hodně pomáhal. Na přání rodičů začala Eva studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích. Bydlela zde u své babičky a školu navštěvovala až do roku 1944, kdy studium ukončila maturitou. V roce 1938 se dozvěděla o vydání poštovních známek. »Sama jsem se o tom dověděla od maminčiny přítelkyně, která byla poštovní úřednicí ve Žďáře. Studovala jsem tenkrát na reálném gymnáziu v Pardubicích a přijela jsem právě do Žďáru na pololetní prázdniny. Když jsem se vrátila po prázdninách do Pardubic, věděl už o mně tisk a byla jsem najednou středem pozornosti, až mi z toho bylo úzko. Redaktoři mne vyhledávali, žádali, abych něco napsala nebo jim něco řekla. Do školy i domů mi docházely celé stohy dopisů s žádostí o podpis. Většina dopisů pocházela z různých konců ČSR, ale byly mezi nimi i z míst, které se nám tehdy zdály exotické - z Austrálie i z Ameriky.«
Po válce Eva Neugebauerová dospěla, provdala se za mladého vědce Ladislava Haňku a v roce 1950 s ním utekla za hranice. Haňkovi pracovali ve Frankfurtu nad Mohanem u pobočky OSN pro pomoc uprchlíkům a koncem roku 1951 jim bylo uděleno na konzulátu ve Frankfurtu imigrační vízum do USA. Lodí amerického námořnictva General Hersey vypluli z brémského přístavu a 24. listopadu 1951 dorazili do New Yorku. »Já jsem při tom myslila na domov, od kterého se neodvratně vzdalujeme«, vzpomíná Eva Haňková. »Zdálo se před lety, že máme před sebou šťastnou budoucnost ve svobodné vlasti. Tuto iluzi nejprve narušil Hitler a komunistický puč v únoru 1948 už to obrátil naruby všechno. Vydávali jsme se na cestu na druhý konec světa, kde byla budoucnost také nejistá.«
Haňkovi žili v Marionu u města Cedar Rapids v Iowě, jednom ze středisek českých emigrantů. Ladislav Haňka pak dostal místo na univerzitě v Ames a po pěti letech obhájil doktorát z mikrobiologie. Od roku 1958 pracoval u firmy Upjohn v Kalamazoo na výzkumech léčení rakoviny. Haňkovi žijí stále ve městě Kalamazoo ve státě Michigan. Mají syna Ladislava a dceru Janu. Oba se narodili v Americe. Syn je akademický malíř a jeho česká manželka také. Dcera má jako ekonomka dobré manažerské místo ve Filadelfii, kde je vdaná za Američana. Paní Eva se nejprve starala o děti. Obě mluví dobře česky a mají rády české písničky. Potom učila na střední škole latinu, němčinu a angličtinu. Při své práci navazovali Haňkovi kontakty s československými odborníky a společně stáli u založení Československé společnosti pro vědy a umění v roce 1958 v USA se sídlem ve Washingtonu. Po roce 1989 Haňkovi několikrát navštívili svoji vlast a setkali se i s prezidentem Václavem Havlem.
[Použito zkráceného textu z publikace Karel Černý: Kdo je děvčátko z poštovní známky?, vydala La Fortuna, s. r. o. ve spolupráci s městem Žďár nad Sázavou, 2000]
Obrázek prezidenta Masaryka s Evičkou Neugebauerovou v náručí se stal během let předlohou dalších zpracování, například pamětní medaile:
Kolorovaná perokresba z roku 1947, autor V. Švec:
Fotografie dobarvená v grafickém studiu NinetyTwo Production (na fotografii, která byla použita jako výchozí, byla zřetelná poškození, tato nebyla retušována záměrně):
