Umělecké pseudonymy
Z výčtu následujících příkladů je zřejmé, že příjmení Horský bylo a stále je mezi osobami různých uměleckých a kulturních oborů velmi oblíbené. Zatím jsem objevil devatenáct známých či méně známých osob, které se pod svá díla takto podepisovaly. Někteří, např. Josef Kajetán Tyl nebo Marie Kalmünzerová, si tento pseudonym zvolili podle místa narození svého nebo svých rodičů (oba jmenovaní Kutná Hora), u ostatních se dnes už jen těžko dopátráme důvodů.
Čech Vl. - Horský Bohuš
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Dědek Oldřich - Horský Oldřich
Kdo by neznal filmovou pohádku Šíleně smutná princezna a ko-ko-koktavého ceremoniáře ko-ko-Kokošku! Zajímavé povídání o jeho představiteli uvádí na svých stránkách Ondřej Suchý. Seznam filmových a dalších rolí Oldřicha Dědka-Horského, nejen herce, ale také operního a operetního zpěváka a tanečníka, je uveden na stránkách Filmové databáze s.r.o. nebo na stránkách Česko-slovenské filmové databáze.
Dolanský Lad. - Horský Lad.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Horáček D. Antonín - Horský A.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Hovorka Fr. L. - Horský L.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Hýsek Miloslav - Horský Oldřich
Narozen 15. 1. 1885, zemřel 10. 2. 1957. Český literární kritik a historik, vydavatel; profesor Univerzity Karlovy. Jeho literární historické práce vynikají spolehlivým a co nejúplnějším shromážděním biografických a bibliografických faktů (Literární Morava v letech 1849-1885, Alois Jirásek, J. K. Tyl, Antal Stašek, O Josefu Holečkovi a bratrech Mrštících)
[Komenského slovník naučný, Praha 1938, Malá československá encyklopedie, Academia, 1985]
Kalmünzerová Marie - Horská Marie
Narozena 8. 6. 1847 Kutná Hora, zemřela 30. 8. 1917 Praha. Vlastním jménem Kalmünzerová, provdaná Dostalová. Matka herečky Národního divadla Leopoldy Dostalové a režiséra Národního divadla Karla Dostala. Po ochotnickém působení v Mělníce se školila v Praze u O. Sklenářové-Malé. V letech 1868-73 byla členkou činohry souboru Prozatímního divadla, po odchodu do soukromí příležitostně recitovala v ochotnických jednotách.
Mladá herečka křehkého zjevu a poetického půvabu disponovala zvučným a modulace schopným hlasem i výrazným a tvárným mimickým projevem. Hrála tragické i veseloherní role dívek a mladých žen v klasických i současných hrách. Vynikla především jako představitelka sentimentálních milovnic. Vrcholným rolím své herecké dráhy - Luise (Schiller: Úklady a láska), Estrelle (Calderon de la Barca: Život pouhý sen) a Markétě (Goethe: Faust) dala poetičnost a vroucí cit.
Role: Ebba Brahe (Bozděch: Baron Goertz, Prozatímní divadlo 1868 j. h.); Louisa (Schiller: Úklady a láska, 1868 j. h.); Cidlina (Kolár: Žížkova smrt, 1868 j. h.); Katinka (Kleist: Katínka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm. 1868 j. h.); Hermie (Shakespeare: Sen noci Svatojanské. 1868); Estrella (Calderon de la Barea: Život pouhý sen, 1869); Anděla (Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce, 1869); Anežka Sorelova (Schiller: Panna Orleánská, 1871); Markéta (Goethe: Faust. 1872); Marie (Kliepera: Žižkův meč, 1872); Jarmila (Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, 1873).
Klazar Otakar - Horský Otakar
Spisovatel český, narozen 1857 v Kruhu u Jilemnice. Navštěvoval hlavní a reální školu v Trutnově a v Liberci, pak obchodní školu v Praze (1875), načež zaměstnán byl v obchodě firmy Ant. Klazara synové v Kruhu, jejímž společníkem byl otec jeho, a když tento roku 1885 obchodu se vzdal, nastoupil Otakar na jeho místo. Literárně činným jest Klazar od roku 1876, kdy poprvé počal uveřejňovati drobné práce humoristické veršem i prosou v »Palečku«. Současně psal povídky, cestopisy a verše do »Krakonoše« a do pražských i krajinských listů (»Švanda Dudák«, »Ženské Listy«, »Šotek«, »Světozor«, »Lumír«, »Humoristické Listy«, »Národní Listy« a j.) namnoze pod pseudonymem Otakar Horský, Vendelín Brk. O sobě vydal sbírky Šipky, humor. verše (1881), a Dvě povídky veršem (1885). Též překládá z angličtiny. Napsal ještě: Momentky, drobné povídky a humoresky (Jilemnice, 1904).
[Ottův slovník naučný]
Koch Jan - Horský
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Kusá Božena - Horská-Kusá
Malířka Vysočiny
Skuteč, malé město na úpatí Českomoravské vysočiny. Již odedávna bylo proslulé tím, že se zde narodila, pobývala a tvořila celá řada význačných umělců, spisovatelů, hudebních skladatelů a básníků.
Jednou z nich je i akademická malířka Božena Horská-Kusá, která již po řadu let na Skutečsku působí a zachycuje na svá plátna krásy zdejšího kraje. Narodila se v Budapešti, kde byl její otec vázán svým povoláním. Pseudonym Horská si zvolila jako výraz vztahu a tvůrčího citu pro umělecké ztvárnění horských krajin, převážně Vysočiny, kterou stále velmi ráda maluje.
Výtvarný talent zdědila po svém otci, který byl výborným kreslířem, soukromým žákem slavného Franze Deffregera. Rovněž i její nejstarší bratr Jan Alex Votruba, koncertní mistr Národního divadla, věnoval velkou část svého života výtvarnému umění.
Božena Horská-Kusá se od mládí věnovala kresbě i malbě svého okolí. Byla žačkou krajináře Mařákovy školy Ferdinanda Engelmüllera, jehož soukromá i státní malířská škola měla nejlepší pověst a vychovala celou řadu významných umělců, mezi nimiž i pozdějšího profesora akademie Otakara Nejedlého. V pozdějším období pokračovala Božena Horská ve studiích u dalšího krajináře Otakara Štáfla. Největší tvůrčí rozmach a umělecké zkušenosti však načerpala na studijních cestách v cizině - zejména ve Francii, Německu, Itálii, Maďarsku a Jugoslávii - kde poznávala nejen krajinu, ale blíže se seznamovala i s obrazy velkých mistrů v galeriích. V letech 1931 - 1932 žila a studovala v Paříži, kde se stala členkou slavné Société des Artistec Indépedants. Jako členka této společnosti také vystavovala. Po návratu z Paříže se představila české veřejnosti výstavou v Topičově salónu v Praze. Žádný z oborů výtvarnictví jí není cizí. Ovládá techniky kresby tužkou, perem i křídou a je jí stejně blízký akvarel jako tempera nebo olej. Námětově si nejvíce oblíbila krajinu a květiny. Svou tvůrčí činností zcela přilnula k drsnému kraji Vysočiny, k jejímuž uměleckému ztvárnění přistupuje s hlubokou procítěností. Za svůj život vytvořila rozsáhlé dílo, se kterým se představila na mnoha výstavách doma i v zahraničí.
Umělkyně, která přes veškeré vnější vlivy zůstala věrna realismu, se letošního roku dožila svých osmdesátin v plném pracovním elánu. Stále tvoří nové a nové studie české krajiny. Při vstupu do její pracovny nás ovane známá vůně olejů a barev a poohlédneme-li se kolem sebe, uvidíme celou řadu rozmalovaných pláten i mnoho hotových obrazů, které čekají na zarámování. Jejich motivy jsou nám všem velmi blízké, neboť nám přibližují náš kraj, naše domovy a květy přírody. (du)
[Novinový výstřižek, titul nezjištěn, rok nezjištěn, značka autora - (du)]
Miřiovský Emanuel - Horský K.
Básník český, narozen 24. prosince 1846 v Jindřichově Hradci. Vystudovav gymnasium ve svém rodišti, filosofii v Praze, byl domácím učitelem u K. M. barona Villaniho, pak vychovatelem v polské rodině ve Vídni, načež byl professorem na středních školách v Litomyšli, v Olomouci, v Prostějově, v Pardubicích, v Praze, posléze na ústavě učitelském v Hradci Králové. Literárního ruchu českého účastnil se Miřiovský již za svých studií rozmanitým způsobem. Založil a redigoval časopis belletristický »Lužničan« v Táboře; redigoval »Besedu« v Olomouci, »Prostějovské noviny« v Prostějově, »Pernštýn« v Pardubicích, byl po léta literárním referentem v »Pokroku«, kde psal stati z »Liter. trhu«, v »Lumíru«, v »Politik« a »Zl. Praze« (často pod pseudonymy K. Horský a A. Krim). Básnická činnost Miřiovského vyznačena jest vedle četných příspěvků drobných publikacemi: Márinka (Praha, 1869); Básně (tamtéž, 1869); Básně (Pardubice, 1881); Nové básně (tamtéž, 1886); Šimon kostelník (»Poet. besedy«, Praha, 1885); Památce Calderonově (tamtéž, 1881); dále povídkami: Mezi vůlí a činem (Kolín, 1879); Povídky a kresby (Pardubice, 1882); Kresby a povídky (Praha, 1886, u Otty). Kromě toho napsal řadu rozprav paedagogicko-grammatických: do »Programmu« reálky v Pardubicích a Prostějově: České čítanky našich středních škol po stránce básnické (1881, též o sobě); Příspěvek k historii českých grammatik (1874-75); Repertorium jazyka českého (Praha, 1897). Přeložil z Goetha »Wertherovy strasti«, Hamerlingova »Ahasvera« a j.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938; Masarykův slovník naučný,1927; Ottův slovník naučný]
Nový Ivan - Jan Horský
Spisovatel a publicista Ivan Nový se narodil 28. 8. 1929 ve Voticích u Benešova. Otec Antonín byl finančním úředníkem, matka Růžena v domácnosti. Studoval na Učitelském ústavu v Chrudimi, za války přešel, pro svůj neárijský vzhled, do Soběslavi a maturitu složil v roce 1948 v Českých Budějovicích. Pokračuje ve studiu na Pedagogické fakultě, diplom získává v roce 1951. Potom 27 měsíců vojny, hodnost poručíka a nástup na školu v Loučovicích. Zakládá s dětmi vodácký kroužek a 10 let je na škole vede. Sám vášnivý rybář, přidává později ještě kroužek rybářský. Od roku 1947 byl členem KSČ. V roce 1956 ale přednáší svůj referát o kultu osobnosti, na jehož základě je vyloučen z řad komunistů a z trestu přeložen do Horního Dvořiště. Podává odvolání proti svému vyloučení a po roce je opět přijat.
V roce 1958 odchází do Kaplice. Léta zde prožitá jsou nejaktivnější v jeho životě. Spolu s Jaromírem Sypalem začíná hrát ochotnické divadlo pro děti i dospělé. Věnuje se sportu, zakládá oddíl stolního tenisu. Zde také píše své první knihy. S manželkou Věrou v roce 1962 »Děti si musí hrát«, pod pseudonymem Jan Horský »Skřivan v kabinetu« (1964), pod svým jménem »Na rybářské stezce« (1964) »Rybářské toulky« (1965). Nejvíce pracuje pro rozhlas, píše množství fejetonů a povídek, sestavuje pořady pro děti. Pedagogické čtení vypracoval na témata »O práci s dětským kolektivem« (což byl základ knihy »Děti si musí hrát«) a »O názorném vyučování dějepisu«.
V roce 1965 se s rodinou stěhuje do Horní Plané. Krátkou dobu vykonává funkci zástupce ředitele ZDŠ. Místním ochotníkům režíruje Moliérovu hru »Chudák manžel«. Tehdy vychází kniha »Davídek« a koncem roku 1967 odchází na tvůrčí dovolenou a píše její pokračování, které vysílá Jihočeský rozhlas. V květnu 1968 je rehabilitován, zvolen do OV KSČ a jako delegát okresu se zúčastní srpnového Vysočanského sjezdu v Praze. V šedesátém devátém roce je krátkou dobu předseda MO KSČ, pak ale následuje zproštění funkce a vyloučení. V roce 1970 má být z trestu přeložen do školy v Hořicích na Šumavě, což odmítne a ONV s ním rozvazuje pracovní poměr. Od září pracuje jako dělník vrchní stavby ČSD. Na podzim vychází přepracovaná kniha »Davídek«. Zbývajících dvacet let do důchodu se věnoval mykologii (jak píše svému příteli: ». . . dvacet let jsem žil v lesích, naučil se řeči ptáků a studoval houby.«). Jeho díla »Houby šumavských lesů«, »Davídek III«, »Davídek IV«, »Docela všední horor«, »Plžatka básnická s hovězí oháňkou«, »A v hlubinách zvon«, »Moji přátelé z lesního srubu a Vltavina údolí« existují zatím pouze v rukopisech, i přesto, že se po roce 1989 snažil o jejich vydání. Na sklonku života se stáhl do ústraní, chodil často na procházky do lesa a staral se o nemocnou manželku. Spisovatel Ivan Nový zemřel v Horní Plané dne 13. 2. 1998.
[https://www.lipensko.cz/hplana/osobnosti.html]
Popelka Václav - Jan Horský
Knihtiskař v Týně nad Vltavou a v Jaroměři, redaktor, spisovatel. 1866 - 1946. Osobní fond v rozsahu 2 kartónů, 1900 - 1946. Rukopisy vlastní (etnografické a regionální historické práce, rodinná kronika). Neuspořádáno. Další část fondu: Národní muzeum v Praze - národopisné oddělení.
[www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=1368&sk=p]
Rizner Ľud. V. - Horský
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Řehák Stanislav - Horský
Spisovatel český, narozen 1854 v Náchodě. Z nižší reálky náchodské přešel na ústav učitelský v Hradci Králové, stal se mladším učitelem a později učitelem ve svém rodišti, kde působí dosud. Činnost jeho literární a veřejná jest dosti bohatá a rozmanitá. Psal do rozličných časopisů články pedagogické, literární, polemické i beletristické, užívaje hlavně pseudonymu Stan. Kamenický (vedle toho i Horský, Brkoslav, Babinský, Trnka, Jiří Bradatý, Olšovský, Petr Slíva, Jan Kolčava a Petr Vosátko). Pořádáním několika almanachů podněcoval činnost literární mezi učiteli v okrese. Vydával a řídil »Naše vzory« (sbírku životopisů pro děti), pak po 10 let »Obrázkovou knih. pro mládež«.
Vydal řadu spisů zvláště pro děti: Povídky (Náchod, 1880); Dvanáct povídek (Velké Meziříčí, 1882); Zajímavé příběhy ze života zvířat (tamtéž, 1886); Utěšené povídky (Praha, 1882); Z přírody (Nové Město n. M., 10 sv.); Z našich hor (tamtéž); Z rodného kraje (tamtéž, 1885); Pohádky o zvířatech a rostlinách (Praha, 1888); Pampelišky (Nové Město n. M.); Naši mužové a ženy (Velké Meziříčí, 1890); Rajská jablíčka (Praha, 1891); Štěpán Malík (tamtéž, 1891); Deset obrázků z přírody (Velké Meziříčí, 1893); Z našich dědin (tamtéž, 1896); Hrst květů (tamtéž); Kořínky (Jičín); František Palacký (Náchod, 1898); Z našich lovů (Jičín, 1902) a jiné.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938; Ottův slovník naučný]
Tyl Josef Kajetán - M. Horský
O něm není třeba se dlouze rozepisovat, základní údaje jistě všichni známe ze školy... :-)
Narodil se 4. února 1808 v Kutné Hoře. Ve školním roce 1827-1828 odešel dokončit gymnaziální studia do Hradce Králové. Za pobytu v Hradci uveřejnil pod pseudonymem M. Horský svoje první verše...
[Masarykův slovník naučný,1927; Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí, 6. díl, Baronet & Via Facti, 1997]
Veselský Jaroslav Maria - Jaromír Horský
Narozen 1909, Kyjov(?). Poštovní úředník a autor řady divadelních her. Pseudonymy Jaromír Horský a Míla Zubštýnský.
[https://www1.osu.cz/ustavj/slomor.doc/veselsky.htm]
Zajíček Jaroslav - Horský
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Zamazal Antonín - Horský M.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Zatloukal Jaroslav - Horský J. Z.
[Komenského slovník naučný, Praha 1938]
Zíbrt Čeněk - Horský E.
Universitní profesor, významný národopisec, kulturní historik a bibliograf se narodil 12. října 1864 v Kostelci nad Vltavou, pokřtěný jako Vincenc Jan (jméno Čeněk začal používat teprve na gymnasiu). Byl prvorozeným synem v zámožné rodině řezníka a hospodského Josefa Zíbrta a také jeho matka Anna, rozená Hrochová, pocházela z bohatého selského rodu z blízkých Předbořic. Zážitky z raného dětství, pocit sounáležitosti s prostředím domova, s rodnou venkovskou krajinou se později odrážejí i v jeho díle.
Život prostých lidí mu nebyl cizí, jak sám vyznává: "Jsem a zůstanu dítě českého venkova, v jehož ovzduší jsem rostl, dospíval, přičiněním šlechetné pěstounky tetičky M. Soulkové přilnul upřímnou láskou k tomu lidu jihočeskému..." V necelých třech letech Zíbrt ztratil oba rodiče, díky pěstounům (prarodičům Zíbrtovým) a také otcově sestře se mu však dostalo dobrého vychování a později i vzdělání na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Byl vychován v hluboké zbožnosti, avšak přes očekávání rodiny, že bude studovat teologii, se věnoval humanitním vědám, jako byla filosofie, historie, sociologie, estetika, hudební věda a získal tak značně široký základ pro svou bohatou a plodnou vědeckou činnost. Výsledkem jeho usilovné práce, doplněné studiem na zahraničních universitách, byly desítky různých spisů z oblasti národopisu (nazývaného také lidověda), folkloristiky, historiografie, bibliografie a v širším smyslu kulturní historie.
Zíbrt byl badatelem nebývale rozsáhlé odborné erudice. Je pokládán za zakladatele českých kulturních dějin a podílel se na organizaci moderního národopisného studia, které se u nás začalo formovat od osmdesátých let 19. století. Systematické a cílevědomé rozvíjení zájmu o kulturní historii poznamenalo také jeho pojetí studia obřadů a obyčejů (tehdy zvykosloví) českého lidu, které se snažil oprostit od dosavadních mytologizujících přístupů a postavit na základy kritického zkoumání a srovnávání. Jako uznávaný znalec evropské kulturně historické a etnografické literatury si uvědomoval citelnou mezeru v českých národopisných snahách zachytit a uchovat mizející hodnoty tradičního způsobu života a ve srovnání s široce založenými národopisnými sběry jiných evropských národů ji chtěl relevantně naplnit. Spolu s Luborem Niederlem založil v roce 1891 časopis Český lid, který se stal hlavní platformou národopisného bádání, zaměřeného zejména na sběr a popis specifických jevů české lidové kultury. Vedle odborných pracovníků byli jeho přispěvateli také nadšení laičtí sběratelé a dopisovatelé. Na stránkách tohoto časopisu se tak podařilo soustředit a prezentovat množství mimořádně cenného materiálu, založeného na živě tradovaných, popřípadě v paměti lidu uchovávaných jevů z různých oblastí lidové kultury. Takto získaný materiál pak Zíbrt hojně využil i ve svých pracích o lidových obyčejích a zvycích.
[Z předmluvy Alexandry Navrátilové ke knize: Čeněk Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého, vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2006]